Sídelní aglomeraci u Pavlova zkoumal v letech 1952 až 1971 doc. Bohuslav Klíma. Na SV svahu Pálavy nad tokem Dyje leží pod pětimetrovou vrstvou spraše bohaté kulturní vrstvy. S datem – 26 000 let by mělo být zdejší osídlení starší než klasická stanice u Dolních Věstonic, které je vzdáleno jen 500m. Dle nedávných poznatků amerických badatelů se v pavlovienu dokonce tkaly látky, a to i velmi jemné. První otisk látky byl objeven na keramické hrudce právě z Pavlova. Lokalitu Pavlov I lze rozdělit na jižní, střední a severní část, jejichž vzájemné vztahy nejsou zcela jasné. Všechny zvláštnosti hmotné kultury ( jako například parohy s otvory, zdobené kopáče ze sobích parohů, ornamentované čelenky, ploché figurální závěsky apod. ) se vyskytují ve všech zmíněných sektorech. Tahle skutečnost nám ukazuje, že všechny stanice musely patřit jedné tradici, odlišné od sousedních dolních Věstonic. Celou řadu objektů se zde pokusil lokalizovat B. Klíma, jejich rozpoznání je však nelehké. Za skutečnou chýši lze považovat objekt 1 s mohutným ohništěm lemovaným lavicí z hlíny a mamutích lebek. U tohoto objektu se nacházely opálené kostry vlků, z nichž některé měly jakoby svázané nohy. Nedaleko ohniště v sídelní jednotce č. 4 se spolu s artefakty objevují malé jamky s nálezy jako např. souprava čepelí, prstence a zdobené čelenky  z mamutoviny. Okrouhle zahloubená byla nejspíše i chýše č. 5, ale nejvýrazněji zapuštěný objekt je jamka s plochým dnem ze střední části sídliště. Tato jamka s hloubkou 0,5 m měla průměr jen 2 m, což je na obyvatelnou chýši málo. Jáma byla zcela vyplněná velkými mamutími kostmi, na nichž leželo křídlo pánve a celá sobí lebka. Byly zde nalezeny modelované hrudky hlíny a  celkem 500 kamenných artefaktů, z kterých lze vyčlenit 200 nástrojů. Výrobky z mamutoviny jsou zde zastoupeny ve formě 10 hrotů a 1 drtičem. Existenci menšího ohniště zde signalizuje popelovitá vrstvička na dně objektu. Interpretace tohoto objektu je nejasná, může se však jednat o symbolickou depozici. Severněji od tohoto místa se v sektoru z r. 1960 našly v jediném metrovém čtverci 4 medvědí lebky. Výraznější akumulace mamutích pozůstatků se na sídelní ploše nevyskytovala. Větší skládka se mohla nacházet za jihovýchodním okrajem sídliště, ta ale nebyla prozkoumána. Co se nalezené fauny týče, tak zde převládají pozůstatky polárních lišek, zajíců a vlků. Častým zaměstnáním zdejších obyvatel musela být tedy úprava jemných kožešin. V okolí zahloubeného ohniště v horní vrstvě na jižním okraji sídliště ležely kosti tří rosomáků. Častým a neobvyklým nálezem jsou i duté kůstky ptáků. Velké zvířata jsou zde zastoupena především sobem, méně pak mamutem a výjimečně i koněm.

Ve velmi bohaté štípané industrii převládají rydla nad škrabadly, typické jsou geometrické mikrolity, většinou v podobě kruhových úsečí. Obdobně jako na lokalitě v Předmostí se i tady místy zpracovával karpatský radiolarit. Pavlovskou specialitou jsou terčkovité retušéry z pestrých mramorů. Rozmanitěji než ve Věstonicích jsou zde zastoupeny výrobky z parohu a to i ozdobné.Také antropomorfní plastiky jsou tu oproti sousední sídelní aglomeraci zjednodušené, avšak lidské figurky bývají opatřeny různými plastickými opasky a čelenkami. Ve složitém ornamentu na mamutím klu spatřoval B. Klíma zobrazení krajiny pod Pálavou s polohou sídliště zaznačenou kroužkem.

Na mírném svahu za údolím přítoku Dyje se nachází menší stanice Pavlov II, zkoumána taktéž B. Klímou. V odkryté části se nalezlo 5 ohnišť. Přes ohniště v jižním rohu ležela 2 celá mamutí žebra a celá lví tlapa, opodál ležely 2 vzájemně překřížené koňské lebky. Z veškerých jihomoravských stanic byl zde nejvíce využíván silicit krakovské jury, který byl přinášen ze vzdálenosti až 270 km (vzdušnou čárou). Z uměleckých předmětů zde byly nalezeny jen provrtané kamenné destičky, které nejspíše pocházejí z jednoho náhrdelníku.

Použitá literatura:

Oliva, M. 2005 : Civilizace Moravského paleolitu a mezolitu, s. 56 – 70,Brno

Obrazový zdroj:

https://pf.ujep.cz/

Velice zajímavý dokument (v polském jazyce) z oblasti archeoastronomie zaměřený na paleolitické umění ve Francii.

Materiály používané k štípané industrii můžeme rozdělit na silicity, minerály SiO₂ , klastické křemičité horniny, přírodní skla a jiné horniny a minerály. Silicity jsou sedimentární křemičité horniny a představují základní surovinu k výrobě štípané industrie. Jejich rozdělení je poměrně složité a poplatné různým tradičním náhledům. Jednodušeji lze říci, že pazourky vznikají v křídě zatímco rohovce a radiolarity ve vápenci. Na vzniku limnosilicitů se podílí rozklad zbytků rostlin v termálních vodách. Na Moravě se vyskytují zejména rohovce, jež z technologického hlediska nevynikají nejlepší kvalitou. Největší zdroj jurských rohovců leží v Krumlovském lese na jižní Moravě. Hrubší, avšak homogennější šedavá varieta I i jemnější nahnědlá varieta II jsou obvykle potaženy černou kůrou, poměrně časté jsou však i kusy s tlustou žlutošedou krustou nebo zcela bez kůry. Vrchol jejich použití spadá do počátku mladého paleolitu a do neolitu, těžba kulminuje ve starší době bronzové a ožívá ještě v době halštatské. Ze Stránské skály pocházejí jurské rohovce s typickou proužkovanou kresbou v silicitové mase. Jsou typické pro bohunicien a masově se zpracovávaly též v kultuře nálevkovitých pohárů. Jako spongility bývají označovány křídové rohovce medové barvy z Boskovické brázdy a říčních teras Svitavy a Svratky. Jejich hojné využívaní ve starší a střední době kamenné s příchodem neolitu končí. Rohovce z okolí Olomučan, Rudic a z plošiny nad jeskyní Býčí Skalou v Moravském Krasu jsou spíše lokálního významu.